Jan Trejbal – Neolokator.cz: 25 let na Českém maloměstě a venkově

NÁVRH METODY MEZIOBOROVÉ IDENTIFIKACE MÍSTA

1              ÚVOD – POREVOLUČNÍ Zkušenost V NAŠEM PROSTŘEDÍ

Český venkov stejně jako agrární krajina prošel za uplynulých padesát let velkou proměnou. Zatímco v předchozích desetiletích se snažil vyrovnat s razantními změnami, které přinesla kolektivizace, 90. léta znamenají pravý opak – dochází k restitucím půdy do soukromého vlastnictví a následné privatizaci.

Porevoluční doba přinesla rozpad socialistického hospodářství, reprezentovaného Jednotnými zemědělskými družstvy, to ovšem neznamenalo jen vznik soukromých hospodářství či nutnost hledat nové způsoby spolupráce, ale také zánik přidružených provozů, jak píše Radim Perlín v doprovodné publikaci k výstavě Venkovy a venkované [1], což zcela zásadně ovlivnilo zaměstnanost na venkově, ruku v ruce se sebe-identifikací doposud ,,hospodařícího“ obyvatelstva.

Mnohé obce v okolí velkých měst byly následně od roku 2000 zasaženy masivní vlnou suburbanizace [2] – výstavbou na přilehlých pozemcích. Zvyšuje se počet obyvatel, kteří ovšem často nijak nepřispívají k rozvoji obce (mnozí z nich jezdí do svých domů jen večer, v místě nepracují, nenakupují, nesdílejí společenský život a nemají zájem o rozvoj tradičních center obcí). Mění se krajina v okolí obcí, dochází i k deziluzi mnohých těch, co se do nich přistěhovali – opustili města s touhou po „blízkosti“ přírodě – ta ale výstavbou nových čtvrtí paradoxně zaniká. Obce se často dělí na starousedlíky a nové obyvatele.

V poslední sledované dekádě (od 2010) ovšem probíhá určitá renesance – znovuobnovení zájmu o naši kulturní krajinu (Typ krajiny, která vznikla kombinací činnosti přírody a člověka. Jednoduše se dá říci, že vzniká všude tam, kde žije člověk. Kulturní krajina je charakteristická pro oblasti s vyspělou ekonomikou, hustým a dlouhodobým osídlením a je obrazem krajiny typicky evropské. Je výsledkem zásahu člověka do krajiny s cílem přeměnit ji ke svému prospěchu.).

Součástí nejnovějších dějin se stává nová generace obyvatel venkova – tzv. Neorurálové, které například FDV – MPSV definuje jako: ,,obyvatelé venkova, kteří se na vesnici přestěhovali z většího města, také mohou být označováni jako „novousedlíci” nebo prostě jako „náplava”. Odborný výraz „neorurálové” označuje především životní styl, který pro tuto skupinu obyvatel bývá typický, vzhledem k tomu, že se často jedná o městskou střední třídu, která na venkov přišla hledat klidnější a přátelštější prostředí, případně prostor pro kreativní práci. Neorurálové mohou být někdy tahouny rozvoje v komunitě, protože jim nechybí nová energie, často se ale také mohou dostat do konfliktu se starousedlíky, protože nechápou jejich specifické potřeby, vztah k místu a lokální identitu [3].

Značná část (mimo-sudetského) území republiky je nyní (až hekticky) opečovávána množstvím samovolně vzniklých okrašlovacích spolků, jak píše Bohuslav Blažek [4], které ale často nemají vztah, nebo dokonce možnost, jak systematicky ovlivňovat své okolí – nefunguje především propojení s místní samosprávou, která má být stálým nositelem územních strategií místa. Tato existující disproporce je nahrazována-odůvodňována množstvím komunitních záměrů a plánů [5], které jsou ale stejně ,,grantově nepovedené“ jako většina z místních samospráv přicházejících strategických a akčních plánů. Výsledkem ve skutečnosti lehce napravitelných zmiňovaných nedorozumění pak může být jednak (na úrovni ministerských portálů) snaha o stále novou digitalizaci, plánování a vylepšování databází [6], nebo (na úrovni obecní) situace určitého ,,pře-analyzování“ správního území [7], kde však zásadně chybí jednotící myšlenka a stálá odborně-revizní činnost.

Do tohoto současného stavu pak také vstupuje největší po-privatizační změna ve vlastnictví půdy a majetku, v podobě schváleného zákona o církevních restitucích [8],z roku 2012. Celých 70% majetku církví přitom spadá na lesní a zemědělské plochy, což v kombinaci s fenoménem ,,agro-fertovských a holandských“ velkomajitelů české půdy [9], dává tušit brzké změny, které ale jistě nebudou ,,lehkým návratem“ k pokoře a hospodaření na malých úhorech, které moji rodinu akorát tak uživí…

 

 

 

2              MOTIVACE č.1  – MEZIOBOROVOST PO NAŠEM

I v evropském měřítku zcela mimořádné historické komponované krajiny, mezi které lze zařadit areál Lednicko-Valtický, nebo okolí  lázeňského areálu v obci Kuks, by nemohly nikdy vzniknout bez kombinace jednotlivých dílčích profesí – oborů. Z hlediska ,,plánu a realizace“ historických staveb/oblastí, je zde stejně tak důležitá postava hraběte Františka Antonína Šporka nebo lokátora města Bělá pod Bezdězem, jako i bezejmeného tesaře či panského geometra. Poučení z pozoruhodných realizací našich předků tak pramení především ze samotného aplikování mezioborových odborných principů pod vedením osvíceného feudála, nebo jím pověřené osoby.

V oblasti územního plánování a strategií rozvoje hrál po roce 1950 bezesporu hlavní roli Výzkumný ústav výstavby a architektury v Brně (VÚVA), kdy během jeho bezmála čtyřicetileté existence zde působili přední urbanisté a zástupci dalších souvisejících oborů – ať už iniciátor jeho založení Jiří Voženílek, sociologicky zaměření urbanisté Jaromír Štván a Vladimír Matoušek, teoretik architektury a urbanismu a specialista na památkovou péči Dušan Riedl, sémiotik a estetik krajiny Bohuslav Dvořák nebo sociolog Jiří Musil. V různých etapách VÚVA sice lze nalézt významná ocenění i z mezinárodního pohledu [10], nebo pokusy o implikaci zahraniční inspirace především z Holandska, do prostředí českého venkova, ale hlavním odkazem, z kterého lze z hlediska mezioborové spolupráce v tvorbě územních a strategických dokumnetů dodnes vycházet je etapa reprezentovaná skupinou výrazných osobností, ,,odborně rehabilitovaných“ až po roce 1989.

Těžko říci, proč dnes mladí architekti a umělci nemají možnost podrobně se seznámit například s ,,v letech 1991 a 1992 téměř realizovanými“ urbanistickými plány manželů Harrisonových [11],  kteří ve spolupráci s Akademií výtvarných umění v Praze (škola konceptuální tvorby Prof. Miloše Šejna) plánovali pozoruhodné a až viktoriánsky velkorysé územně-analytické návrhy v oblasti Šumavy a povodí Labe. Těžko říci, proč dnes mladí urbanisté nemají přehled o často unikátních až vizionářských projektech, které také vznikaly nejen na konci období normalizace [12] i jako součást undergroundové kultury... Stejně tak nevzniká mnoho diplomových, nebo seminárních prací na témata blízká tak mezioborově založeným osobnostem jako byli Ivan Dejmal, Bohuslav Blažek, nebo Josef Vavroušek.

V oblasti územního plánování získaly po roce 1995 velkou část trhu společnosti typu brněnského GAREPu, nebo U24 a UP24 [13].   U některých ze jmenovaných ateliérů – společností, lze dohledat také prvky mezioborovosti, s ohledem na zapojení specialistů na demografii, geografii, nebo řešení vlivů na životní prostředí, což inklinovalo k obecně přijmanému modelu ,,PRINCIPŮ UDRŽITELNÉHO ROZVOJE ÚZEMÍ“, tak jak ho popisuje například Ústav územního rozvoje v Principech a pravidlech územního plánování Kapitola A – Principy udržitelného rozvoje území [14].

S trochou nadsázky lze také tvrdit, že konečným „zabijákem“ mezioborového přístupu v územním plánování se stal v roce 2006 zákon č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách, který až do letošního roku preferoval spíše cenovou politiku než důraz na komplexní přístup k celé problematice.

Cílem dnes ale není ,,pouze se striktně držet názorů mnoha odborníků, v čele s architektem-urbanistou a zadavatelem“. Níže naznačená vize – metoda identifikace potenciálu místa (IPOM) – má k těmto snad již osvědčeným způsobům práce, zakotveným v stávající legislativě [15] například v podobě kategorií jednotlivých skupin územně-analytických podkladů, za úkol přinášet do budoucnosti možné doplňkové a zjednodušující principy. Ty by mohly být cestou, jak do dnešního fungování měst a obcí stabilně zapojit vize, které budou brát ohled na všechny aspekty života obyvatel i na region jako takový – to vše v synergických mezioborových stanoviscích.

 

3              MOTIVACE č.2  – ROLE URBANISTY

Role architekta/urbanisty v rámci každého mezioborového týmu, dotýkajícího se oblasti územního plánování je dnes nezpochybnitelná – logicky vůdčí. Budiž ale položeno několik otázek, které budou muset být v brzké době zodpovězeny proto, aby se role novodobých lokátorů [16] sama upevnila:

• Jakým způsobem učit mladé architekty a urbanisty přirozené vůdčí roli v týmu, vychovávat je ve smyslu estetickém, ale i ekonomicky-kreativním …?
• Jakým způsobem navazovat jednotlivá akademická pracoviště na sebe ve smyslu synergickém tak, aby jednotlivé kompetence v rámci územních analýz byli stanoveny již během magisterského studia …?
• Jakým způsobem edukovat místní samosprávy a aktéry (neziskovky, sdružení) nejen k architektonickým soutěžím, ale i k selektivnímu výběru dlouhodobých dokumentů …?
• Který obor by se mohl věnovat dlouhodobým fenoménům v ČR z hlediska územního plánování tak, aby výrazné trendy poslední doby byly systémově transformovány ,,ku prospěchu“ sídel a krajiny…?
• Kdo se bude trvale zabývat (na odborné úrovni) různými druhy ekonomicky pozitivních dopadů rozvoje ve venkovské a maloměstské oblasti …? A bude své zkušenosti předávat pravidelně autorizovaným architektům a urbanistům …?
• Jakým způsobem by mělo být v následujících letech medializováno téma urbanismu a plánování krajiny a sídel …?
• Kdo bude na centrální úrovni připravovat sektor územního plánování (především krajů) a strategií na rok 2020, kdy skončí poslední dotační období EU

 

 

4              METODA – MEZIOBOROVÁ IDENTIFIKACE MÍSTA (IPOM)

Regionální územní rozvoj je komplexem procesů, které probíhají uvnitř regionů a které se týkají pozitivních ekonomických, sociálních, environmentálních a jiných proměn regionu.

Je třeba zapojit nejen urbanistický-architektonický a krajinářský pohled, ale i přístup památkářský, sociální a ekonomický, tak, aby nešly proti sobě, ale v zájmu dlouhodobého rozvoje obce hledaly společná východiska.

Stávající územní plánování navíc prakticky nerozlišuje mezi velikostí a specifikou obcí. Územní plány tak mohou někdy být příliš obecné, na druhé straně např. regulační plány jsou pro malé obce příliš finančně náročné. Proto je třeba nalézt ve strategické, deskriptivní a procesní rovině přístupy k plánování malých obcí a maloměst (především od  3 000 do 15000 obyvatel), které by reagovaly na lokální specifika a měly vazbu na místní potřeby. Bylo by vhodné obcím či sdružením nabídnout vhodný flexibilní nástroj pro analýzu, plánování a přípravu projektů v závislosti na charakteru, měřítku a potenciálu konkrétního území.

Při jakékoli mezioborové analýze území, územní plánování tedy nevyjímaje, je tak třeba zahrnovat několik odlišných profesí – historické vědy, přírodní vědy, urbanismus a architekturu, sociální geografii a sociální antropologii. Důležité přitom je, aby tyto profese hledaly syntézu a neupřednosťnovaly pouze svůj oborový pohled, což je dosud častou praxí. Nezbytné je i zapojení veřejnosti, a to jak v průběhu samotné analýzy, tak po jejím vytvoření a před její aplikací.

Rozvoj území by nikdy neměl vznikat bez veřejnosti samotné – praxe ukazuje, že nestačí pouze udělat dotazníky či ankety mezi obyvateli, neboť ti často zohlední jen krátkodobé a akutní problémy (např. lavičky apod.) a ve svých představách jsou často skromnější – neuvažují o dlouhodobých aktivitách či těch, které mají např. ekonomický dopad.

5              METODA – O POTENCIÁLECH

Rozvoj lokality záleží vždy na pomyslné ,,množině“ potentních prvků nacházejících se v analyzovaném území, které pro potřeby metody IPOM nazýváme souhrnně potenciály. Tato množina prvků, ať je již prostorově určitelná, nebo ne, má tři jednoduché vývojové stupně, které odráží jejich možnosti a vztah k lokalitě.

Základním kamenem každé analýzy je sběr dat. Při metodě IPOM získáváme data nejen (dosavadně běžným) způsobem aktualizace původních dat demografických, nebo socio-ekonomických, ale také přímým vstupem do analyzovaného prostředí, kdy vnitřní (interní) kategorizace každé z pěti profesí eliminuje hrozící ,,bezbřehost“ výzkumu – jeho teoreticky neomezenou šíři. Data jsou uchovávána v online databázi, stejně jako znění přesného zadání od objednatele, které se může vzájemně v první fázi analýzy upravovat. Velikost a specifika obce se následně diskutují na společné ,,mezioborové schůzce“, kdy výsledkem je vždy tzv. elementární shoda na oblasti, od všech prostorově i sociálně-ekonomicky zaměřených věd.

Předposledním prvkem samotné metody IPOM (nemluvíme zde ovšem o jejich výstupech), je vždy návrhová část, kdy se z dat stávají prostorově určitelné potenciály nebo obecné teze. Potenciál již vždy obsahuje množství badatelsky určených informací a především pak stručný návrh – možnost jak s místem/lokalitou pracovat. Včetně možných potřebných vazeb mezi jednotlivými potenciály.

Celá metoda dává velký důraz nejen na vzájemnou komunikaci jednotlivých specialistů, ale také samotných potenciálů, které mohou být spřaženy klíčovou vazbou – grafickým symbolem, upomínajícím na to, že pokud nebudou řešeny dohromady, lze předpokládat žádný, nebo pouze minimální dlouhodobý dopad na rozvoj území.

Díky naší dvouleté práci pro FDV MPSV ČR [3] od roku 2013 do roku 2015, jsme měli s kolegy možnost tuto metodu od-pilotovat na celkem 16-ti městech, nebo určených oblastech po celé ČR. I když původní záměr pro tento projekt byl určen pouze pro ,,tvorbu pracovních míst pro dlouhodobě nezaměstnané“, nakonec se spektrum potenciálů na základě nacházených dat (přibližně 740 potenciálů a následných cca 60 projektových záměrů) ustálilo na těchto šesti základních druzích potenciálů:

Tyto zmiňované druhy potenciálů jsou dva až třikrát (vždy dle zadání) upravovány a vzájemnou korelací pozměňovány tak, aby vybranné z nich (přibližně 15%) přešly do posledního stupně metody – práci s projektovými záměry [17]. Tento, ze strategických plánů známý termín, zde obsahuje již konkrétní informace o možnostech proveditelnosti a předběžný ekonomický odhad – jak z hlediska nákladů na realizaci, tak také pozitivní multiplikace souvislostí v místě.

6              METODA IPOM – MOŽNOSTI UPLATNĚNÍ

Jak bylo již zmiňováno, grafická i textová část výstupů metody nemá sloužit jako nový ,,mezioborový směr“ v oblasti územního a strategického plánování. Obecně lze možnosti uplatnění rozdělit do těchto  tří obecných skupin:

1. A) Skupina Územně-plánovací

–               DOPLŇUJÍCǏ PRŮZKUMY A ROZBORY ÚZEMÍ PRO ZADÁNÍ ÚP

–               ČÁST ÚZEMNĚ ANALYTICKÝCH PODKLADŮ – MEZIOBOROVĚ POJATÉ RURÚ

–               ZADÁNÍ PRO ÚZEMNĚ PLÁNOVACÍ DOKUMENTACI

1. B) Skupina strategicko-plánovací

• STRATEGICKÉ DOKUMENTY – například pro vznik MIKROREGIONU
• STRATEGICKÝ PLÁN OBCE (MA21)
• KOMUNITNÍ PLÁN – PODKLAD
• FACILITAČNÍ ČINNOST
• LANDMARK STRATEGY – vytvoření strategie jedinečnosti místa

1. C) Skupina dílčích úloh, které vycházejí z okruhu metody, ale vyžadují odlišný, nebo dílčí postupy

• Zaměstnanost _ Cestovní ruch  _ Propagace
• Exkurze a pedagogická činnost – sebeidentifikace dětí, nebo dospělých s regionem                 (i univerzita III. věku)
• Revizní činnost (pro stávající dokumenty v gesci obce)
• Strategická poradna (pro zastupitele a krajské politiky)

7              METODA IPOM – GRAFICKÉ VÝSTUPY

Grafickou částí – výstupem metody se rozumí dílčí pracovní prostředí autorizovaného software programu IPOM.xyz, který umožňuje – díky systému plug-in map – podkládat výsledné analýzy / potenciály například i územním plánem, nebo výkresy limitů (součást Uzemně-analytického rozboru území).

8              LITERATURA

[1]           PERLÍN, R. Venkovy a venkované. Univerzita Karlova. Přírodovědecká fakulta – Praha : Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2010 — 11 s., 19 složených l. : barev. il., mapy, portréty ; 30 cm – ISBN 978-80-87147-27-6

[2]           WWW. http://www.suburbanizace.cz/

[3]           MPSV, Fond dalšího vzdělávání. Projekt Pracovní návyky jako komplex individuálního poradenství, cíleného zaškolení, aktivizace místních aktérů a rozvoje potenciálu vybraných lokalit . 2013 – 2015.

[4]           BLAŽEK, B.: Venkov, města, média. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998, s. 95. ISBN: 80- 85850-59-1.

[5]                           WWW. MPSV: Komunitní plánování – věc veřejná (průvodce). http://www.mpsv.cz/cs/847

[6]           WWW. MV ČR. Záměr na vybudování nového GEOINFOPORTÁLU.  http://www.mvcr.cz/clanek/geoinfostrategie.aspx

[7]           LOHINSKÝ, T. (místostarosta města Odolena Voda – garant strategií území města). Rozhovor v rámci návštěvy paltformy Neolokator ve městě.

[8]           ČESKO. Zákon č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi.

[9]           WWW. SVAZ VLASTNIKŮ PŮDY. Fyzické osoby však obhospodařují jen asi 30 % zemědělské půdy, zbývajících 70 % obhospodařují podnikatelé, družstva a další společnosti, které mají půdu pronajatou od fyzických osob.

[10]         KNOPP, A. – MATOUŠEK, V. – VÁGNER, S. Zásady a pravidla územního plánování. Sv. 1. – Podmínky a předpoklady rozvoje území. 1. vyd. Praha: VÚVA, 1982; – bylo nejen vysoce ceněno územně plánovací praxí, ale získalo i mezinárodní ohlas – na světovém bienále architektury Interarch v Sofii v roce 1985 bylo oceněno stříbrnou medailí.

[11]         WWW. http://theharrisonstudio.net/

[12]         MATTASOVÁ, J. a kol.  Svést Labe do Berounky. Vydavatel – Vysoká škola uměleckoprůmyslová. ISBN978-80-86863-41

[13]         WWW. Např. http://www.up24.cz/kdo_jsme.html

[14]         WWW. http://www.uur.cz/images/5-publikacni-cinnost-a-knihovna/internetove-prezentace/principy-a-pravidla-uzemniho-planovani/kapitolaA/A1-20101115.pdf

[15]         ČESKO. VYHLÁŠKA. Vyhláška č. 500/2006 Sb. o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb. – Zákon 183 / 2006 Sb. – část Třetí – územní plánování

[16]         WWW. VIDEO. http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097944695-nas-venkov/215562243400005-neolokator

[17]         MMR ČR. STRUKTURÁLNÍ FONDY EU. WWW. Definice: Projektový záměr je konkrétní představa o budoucím projektu. Pokudi žadatel napíše projektový záměr na papír, mělo by se jednat přibližně o dvoustránkový dokument, který podává základní informace o projektu – cíle projektu, zdroje financování, způsoby realizace, časový harmonogram a předpokládané výstupy projektu.